středa 6. února 2013

...s nohama nahoře




Už druhý měsíc ležím - s nohama nahoře. Okolo mě se hromadí klubíčka s přízí, plstěné kuličky, přečtené knihy...

Nejhorší je, že na mě doléhá "hnízdící syndrom". Alespoň půl hodiny denně kdybych mohla normálně fungovat a připravovat to u nás na příchod miminka...takhle se nám tu jen hromadí krabice s věcmi, které zatím nemáme kam dát..

A taky na staršího Skřítka bych potřebovala dálkové ovládání :).

5 komentářů:

  1. Marti, si jako vše i to ležení má plusy i mínusy, viď?
    Sice se nasytí hlad po knížkách, když nebyl dříve čas, ale zase by rád člověk fungoval i jinde a jinak...(já třeba ještě teď dodělávám vyšívaný obraz k Vánocům - minulým:-))
    Marti, a nechceš při tom DŮLEŽITÉM LEŽENÍ I DŮLEŽITÝ ÚKOL?
    Mě se to teda netýká, ale pro ostatní maminky zkusit napsat pohádku nebo formou rozhovoru se skřítkem na téma: Jak připravit škřítka na skřítka?
    Ty jsi člověk určitě citlivý, myslím, že by to bylo krásné:-))
    Mimísek se má dobře? pomáhá ten klid? Držím palce a ať ta "chlapská" ochota jen a jen sílí.
    Magda

    OdpovědětVymazat
  2. Musela jsem taky chvíli ležet, zrovna v době, kdy jsme doma malovali a dělali novou kuchyň. Takže ti naprosto rozumím.... Ale na druhou stranu bych si teď tak někdy ráda lehla:-)) Tak hlavně ať to všechno doma zvládáte a miminko vydrží uvnitř...

    OdpovědětVymazat
  3. Krásné fotky! Naprosto chápu, že je to otrava, i já si u prvního těhotenství poležela, na druhou stranu u toho druhého je to o dost složitější právě kvůli tomu prvorozenému. Nicméně hledej v tom i pozitivum, že by sis normálně takto nelehla a holt miminko to teď potřebuje. Držím pěsti ať vše dobře dopadne.

    OdpovědětVymazat
  4. Martinko, ono je to ležení někdy příjemné, ale vydržet to dva měsíce, když člověka svrbí ruce a chtěl by toho tolik udělat je "vopruz .... ale člověk si musí říct, že je to "momentálně to nejdůležitější" a že to dělá pro miminko .... držím palečky, ať všechno dobře dopadne ..... Marki

    OdpovědětVymazat
  5. Držím pěsti Martino, já s druhým taky musela ležet, a skoro pět měsíců, ale vždycky jsem byla moc ráda, že můžu ležet doma a ne v nemocnici... a úplně tě chápu, chvilku jsem to vydržela s televizí, a pak jsem docela koukala co všechno se dá v leže vyrábět :-)
    měj se krásně hodně sil tobě i miminku
    Věrka

    OdpovědětVymazat