...nedělní

 Má to i svoje výhody, to povinné ležení...

Dnes jsem dočetla další knihu od C. S. Lewise.

O modlitbě - Dopisy Malcolmovi.

Kniha je sbírkou dopisů C. S. Lewise adresovaných jeho blízkému příteli.
Vždycky mi v takových sbírkách chybí dopisy i z druhé strany, na které místy C.S.Lewis odpovídá.
 Ráda bych znala třeba i odpovědi na zamyšlení, které Lewis svému příteli v dopisech nabízí.
C.S.Lewis tak oslovuje nejen svého přítele, ale stejně tak může oslovat i nás.
Nabízet nám otázky a zamyšlení. Přinutí přemýšlet o praktických i metafyzických stránkách modlitby.
Např. proč se ve svých modlitbách snažíme Bohu něco sdělovat, když je vševědoucí?

Zda existuje nějaká ideální podoba modlitby a která ze svých mnohých já Bohu při modlitbě ukazujeme?
Na co při modlibě myslíme a jsme-li vůbec přesvědčeni o tom, co hovoříme?
Nebo proč je třeba jízda vlakem dobrým místem k modlitbě.

 ...

Vyložíme-li všechny karty na stůl, Bůh nám pomůže zmírnit to, co je přehnané.

Ale když se něco snažíme potlačovat a nevpouštět do své mysli, zbytečně se rozrušujeme.

Jak kdosi řekl: "Žádný hluk není tak hlasitý jako ten, který se snažíme neslyšet."

Uspořádaný stav mysli patří mezi Boží požehnání, o které je třeba prosit...

Kdysi mi řekl jeden kněz, že kupé ve vlaku je zvláště dobrým místem k modlitbě,

má-li je člověk jen pro sebe, "protože tam je přesně ta správná míra rozptýlení".

Když jsem jej požádal o vysvětlení, řekl, že v dokonalém tichu a samotě 

jsme vystaveni většímu rozptýlení přicházejícímu zevnitř a že s rozumnou

mírou vnějšímu rozptýlení se snadněji vypořádáme. 

Já si to nemyslím, ale dovedu si to představit.

A možná ti, kdo se na Boha neobracejí v drobných trápeních, nebudou mít žádný návyk či podobný prostředek, když přijdou trápení velká.

V každém případě dobře rozumím tomu, jak člověk, který se snaží milovat Boha a svého bližního, 

si zoškliví právě slovo náboženství, výraz, který se mimochodem v Novém zákoně nevyskytuje...

Dokonce i v současné době se v samotném pojmu náboženství skrývá nebezpečí. 

Naznačuje se jím, že je tu ještě jedna oblast života, jakási zvláštní sféra vedle oblasti ekonomické, 

sociální, duševní, rekreační a všech ostatních. Ale oblast, jejíž nároky jsou nejasné, 

nemůže být oblastí života. Buď se jedná o iluzi, aneo zahrnuje celý náš život.

...Abychom uvěřili, že ať již Bůh našim modlitbám může, nebo nemůže vyhovět,

 uslyší je a vezme je v úvahu. Dokonce abychom nepřestávali věřit, že Ten, kdo naslouchá,

 vůbec existuje. Když je totiž situace čím dál zoufalejší, vkrádají se strašlivé obavy. 

Nemluvíme jen sami k sobě v prázdném vesmíru? 

Mlčení bývá často tak přesvědčivé. A už jsme se tolik modlili.

Při vtělení přijímá Bůh Syn do celé své bytosti tělo a lidskou duši Ježíše a skrze to i celé prostředí přírody, všechny nesnáze stvořeného. "Sestoupil z nebe" lze tedy téměř převést na "nebe do sebe vytáhlo zemi" a vázanost místem, omezenost, spánek, pot, bolavé nohy, frustraci, lest, pochyby a smrt zná Bůh zevnitř od doby přede všemi světy. Po zemi chodí čisté světlo, temnota, přijatá do Božího srdce, je tam pohlcena. Kde jinde než v nestvořeném světle je možné utopit tmu?

Duše, která byla jednou probuzena, pobídnuta či pozvednuta touhou po Bohu,
si bude (myslím) nevyhnutelně uvědomovat strach z toho, že by ho ztratila.

Znáš moji minulost. Víš, proč mě nechává chladným obava, že jsem byl podplacen
- že mě ke křesťanství přilákala naděje na věčný život.
V Boha jsem uvěřil dřív než v nebe...

V současné době máme sklon uvažovat o duši jako něčem "uvnitř" těla.
Avšak oslavené tělo vzkříšení, jak si ho představuji
- smyslový život vzkříšený z mrtvých - bude uvnitř duše. 

Jako Bůh není v prostoru, ale prostor je v Bohu.

LEWIS, C. S. O modlitbě: dopisy Malcolmovi. Přeložil Alena ŠVECOVÁ, přeložil Pavel JARTYM. Praha: Návrat domů, 2015. ISBN 978-80-7255-333-4.