středa 16. srpna 2017

...nevyžádané rady


Poslední kniha Marka Orko Váchy.
Nevyžádané rady mládeži.
Kulometná palba. Kobercový nálet.
Podle slov autora je určena hlavně studentům maturantům a studentům prvních ročníků VŠ,
ale troufám si tvrdit, že zasáhne každého. Zasáhne i Vás. Opět. A opět hodně hluboko.
Jakoby se Orko dostával s každou další knihou víc a víc na dřeň.

...
Myšlenky nám vytesávají vrásky.
Co vidíme, co čteme, filmy, časopisy a knihy
a rozmluvy s blízkými, nám modelují jak jemný,
ale naprosto neúprosný sochař rysy tváře,
všechno tam je, každý tah z cigarety a každá sklenička alkoholu,
každý rozhovor, užitečný i neužitečný, všechno.
...
Přál bych si, aby chlapci objevili svoje mužství a dívky svou ženskost
a nechali je vytrysknout, aby neztratili ze života ani vteřinu,
aby směnili svůj čas a svou energii za Život zde na Zemi.
...
Co kdybyste pro změnu zkusili být obrazem Božím? Co kdybyste zkusili tančit na stole,
když k tomu přijde chuť, přelézt zeď, utrhnout růži, skočit si jump, skočit si nahoru do Himalájí, ležet na skále a dívat se shora na kondory, spát pod hvězdami, co kdybyste nechali vytrysknout svoje lidství, své svaly, svou odvahu, svou energii, svou ženskost, svou lásku, svou mužnost, svou chuť běžet na Cestě, žíznit po Pravdě, být člověkem jako vlk je vlkem, a především - žít Život!
...
Ta jediná chvíle, kdy je třeba začít žít, je tato, žádná jiná není.
Neboť není duchovní život, je jen život. Ať máš jakýkoli hřích, ať jsi v jakkoli děsivém vztahu, v jakýchkoli osobních kotrmelcích, v jakýchkoli hrůzách, tak teď je ta chvíle. Kdo čeká v přístavu, až sežene potřebné vybavení a záchranný kruh a vysílačku a náhradní pláštěnku a zajistí si pravidelnou stravu, dvě teplá jídla denně a všechny ty správné a nutné a neoddiskutovatelné věci, bude čekat do smrti. Se svými hříchy se musíš porvat ze všech sil, to je jisté, protože zlo vždycky rozežírá Tvoji duši a Tvoje tělo zevnitř, musíš se s hříchem poprat ze sebezáchovných důvodů, hraješ o všechno,
věz ale, že jediný, kdo byl kdy bez hříchu, byl Ježíš Kristus. Vlastností zla je, že se samo přifukuje a zdá větší, než ve skutečnosti je. Proto nikdy a kvůli jakýmkoli hříchům nepřestávej s modlitbou, spíš naopak, pamatuj na sentimentální výrok svatého Augustina, že jediné místo, kde je možno se před Bohem skrýt, je jeho náruč.
Království  Boží dobývají násilníci, kteří riskují a kteří se nebojí, kteří mají vůli a kteří ví, že je jen smrt, nebo sláva - a nic mezi.
...
Trvám na tom, že konečné rozhodnutí je na Tobě a Ty za něj neseš odpovědnost. Běda Ti, jestli se skryješ pod jejich rozhodnutím jako pod pláštěm. Co uděláš, musí být Tvoje rozhodnutí, Tvůj čin, Tvoje odpovědnost. Pamatuj, že na život máš jen jeden výstřel. Pamatuj, že se hraje o všechno.
...

Celé desatero není než malá jeskyňka, před kterou je nekonečný oceán možností, tak si to představuji. Nezabil jsem a neokradl, výborně, ale co všechno jsem mohl udělat, co všechno je v mých silách a schopnostech a co zůstalo ležet, nezvednuto, nevyužito!
...

Kdekoli se dotknete světa, narazíte na Krásu, protože nebesa, hory, řeky, stromy a kameny si jsou vědomy, odkud přichází.
...
Nauč se na obě pracovat, nauč se sebezápory, nejen v pátek a nejen v postní době. Necvičíš, nemáš. Nestuduješ, nevíš. Neovládáš, nedáš to. Bylo by iluzí myslet si, že důležité životní chvíle zvládneš bez přípravy, z voleje. Ty věci je potřeba mít připravené předem, je potřeba být na sebe ostrý, nutit se do věcí, nepříjemné napřed, příjemné potom.
...
...A o svých sebezáporech moc nemluv, není důvod.
...
Kruté heslo polárníků je: kdo chce jít, jde. Je to myšleno tak, že kdo leží u cesty a právě zmírá žízní, no tak už asi nechce. A kdo leží u cesty totálně vyčerpaný a umírající, no, tak ten už asi taky nechce. Pamatuj si to, kdo chce jít, jde. Tělo dokáže mnohem víc, než myslíš.
Duše, ať je jakkoli citlivá, vydrží mnohem víc, než myslíš, pokud budeš chtít. Pokud nebudeš a místo toho se budeš trápit svými bolestmi, tak se Ti tělo i duše velmi ochotně položí. Kdo chce jít, jde.
...
Neboj se zpochybnit všechno, co se týče víry. Neboj si tím procesem projít. Víra, kterou Ti předali rodiče a možná katechetky ve škole, byla nutně víra upravená pro dětské chápání, protože jsi byl tehdy dítě. Teď už nejsi, teď se neboj zpochybnit veškeré svaté pravdy svaté víry, žádná otázka není zakázána a můžeš ze stolu shodit všechno...
Pokud to dopadne takto a Ty z procesu vyjdeš živý a zdravý a vynoříš se opět nad hladinu a zhluboka se nadechneš, jsi připraven pro svátost biřmování, Tvoje víra bude dospělá, široká jako oceán, svobodná a odvážná, pochopíš, že ekumenismus má ten, kdo ho chce mít, a že jsou věci mystiky za horizontem slov. Už nebudeš vnímat církevní představené jako neomylné, nechybující a nehříšné bytosti, nebudeš se nad nimi pohoršovat a nebudeš hyperkritický k církevnímu dění, budeš mít široké srdce, trpělivost a pochopení pro všechny. Neznamená to, že budeš všechno vědět a mít odpovědi na všechny otázky, víra je Cesta, na které se pořád učíme, a poznání Boha nekončí nikdy.
...
Za to co děláš nečekej ceny, protože tohle není soutěž o ceny, ale život.
A ceny vždycky dávají omylní lidé a kvůli nim to neděláš.
...
...jeden z nejagresivnějších problémů současnosti je, že jsme si přestali být vědomi největší hřivny, největšího daru, který jsme shora dostali, času, že jsme dostali k použití zlaté vteřiny, stříbrné týdny, diamantové roky. Možností rozptýlení je mnoho a jsou na dosah - stačí kliknout, nic víc, čas je zabit.
...
Vnímám sám sebe již na opačné straně kopce, pomalu sestupujícího. Nervozita či žízeň je den ze dne větší. Nutkavý pocit, že se musím porvat o každou minutu času. Na rozdíl od dávných let už vím, že nepřečtu všechny knihy, které bych rád přečetl, neuvidím všechny filmy, které bych chtěl, že už neudělám vše, co bych býval rád udělal, už nenapíši všechny knihy, které bych býval rád napsal. Smrt již není abstraktní možnost, blíží se velmi prakticky. Dny jsou diamantové, každý z nich je nekonečně cenný, je to řež o každou minutu. Musím pečlivě volit, do čeho půjdu a do čeho ne. Každá vteřina se počítá.
...
Vstaň a choď! Copak to neslyšíš? Tam na obzoru jsou hory, tak na nic nečekej.
Nadechni se horského vzduchu a potíže zmizí. Máš jen jeden život, tak ať Ti neproklouzne mezi prsty, začni teď, dnes, hned, vezmi své lože a choď, prohlašuji Tě za zdravého! Škoda každé vteřiny.
...
Krásné chvíle na expedicích, kdy čas neznamená nic...kdy se díváš jen tak do hor, kde za hřebenem je další hřeben a dál a dál, každý v jiném odstínu modři, a víš, že pravé hory jsou ty, ze kterých vidíš zase jen hory, a Ty jsi sám a absolutně svobodný a absolutně blízko Bohu.
Ano, ano, lenošení je stejně tak důležité jako práce, užívej si ho po dlouhých doušcích a pamatuj, že to kvůli šabatu byl stvořen vesmír, ne kvůli těm šesti pracovním dnům...Těch šest dní se máš vydat ze sebe, máš být kreativní, a pamatuj, jen když jsou drceny, tak hrozny vydají šťávu. Nauč se stejně tak intenzivně odpočívat, intenzivně spát, intenzivně studovat, intenzivně běžet, intenzivně slavit, intenzivně cokoli.
...
Tvoje drobná modlitba a každý drobný dobrý skutek je někde zapsán.
...
Dej božím věcem čas a úkoly dne se uspořádají samy.
Nauč se děkovat. Za koberec sedmikrásek dole na trávníku, za tváře a oči co jsi mohl dnes vidět,...když se za někoho modlíš, tak se vztah vždycky posune vpřed. Vždycky.
Někdy budeš z modlitby cítit radost, jindy vůbec, většinou tak napůl...
...
Láska je s Tebou. V Lásce jsi ponořen, Láska svou dlaň na Tebe klade zezadu i zepředu, v ní žiješ, pohybuješ se a jsi. V ní usínáš, v ní vstáváš. Na Bílou sobotu v noci si nahlas připomeneš, že jsi na straně Pravdy a Krásy, že půjdeš po hraně až na kraj sil, a možná hodně za něj, že to bude občas šíleně bolet, ale že to bude stát za to.
...
Modlitba je cesta k tomu, který nám nejen cestu nabízí, nýbrž Cestou je. Nemá nic společného se zbožností, s klečením v kostelních lavicích se spjatýma rukama, i když to k tomu třeba taky patří, spíš s horolezectvím nebo sochařstvím. Je to úsilí zarputilých násilníků, kteří se chtějí vlomit dovnitř a věří, že jsme všichni pozváni k mystice, k cestě nahoru, a že všichni jsme zaliti milostí jak světlem, všichni. Nad každým z nás jsou ohnivé plameny, občas jsou vidět, občas ne, ale jsou zde stále.
...
Bůh je Cesta, tak se rozběhni.

.


VÁCHA, Marek Orko. Nevyžádané rady mládeži. 1. české vyd. Brno: Cesta, 2017, 103 s. ISBN 978-80-7295-226-7.


Orko byl s námi na Šumavě.
 S Martinem jsme s nadšením přečetli hned dvakrát.
 A oblíbené pasáže četli a prodiskutovávali navzájem.
Naše společné chvilky. Jak za ně děkuju!

sobota 12. srpna 2017

...střípky šumavské V.


Kvilda. Bučina. Prameny Vltavy.

pátek 11. srpna 2017

...střípky šumavské IV.


Krásné setkání. S Johankou a Václavíčkem.