neděle 24. září 2017

...první


Velká slavnost pro nás.
A hlavně pro našeho Skřítka a jeho dva kamarády.
První Svaté přijímání.
...
Před čtyřmi lety křtiny, také v Doksanech u sestřiček.
Takový malý šmudla to byl. Teď už je to velkej kluk.
...
Na konci prázdnin vyrazil poprvé se Skauty na několikadenní pochoďák.
Trnula jsem, co bude vyvádět. Je to divoch. Ale vrátil se celý, v pořádku a nadšený.
Dokonce se všemi věcmi. Bez reklamací vedoucích:) - s příslibem dalších schůzek.
Vyzvedávali jsme si ho poslední prázdninový den, v neděli, na Mši svaté,
která byla zakončením jejich výletu. 

Ve stejném kostele, kolem kterého jsem před lety denně lítala na autobus cestou z práce. 
Ve stejném kostele, kam jsem si chodila pro posilu, když jsme se rozhodovali,
jestli si Skřítka vzít. Kam jsem se chodila ptát, jestli na to budeme mít.
Ve stejném kostele, kam jsem chodila prosit, aby to dopadlo pro Skřítka co nejlépe...
A další cestu už víte.
I když je to (a bude) chvilkama náročný, vím, že jsme se rozhodli správně.
V tom kostele, ten poslední prázdninový den, když jsem ho viděla s ostatníma Vlčatama,
jak zpívá u oltáře "Hospodine, Pane náš, jak vznešené je Tvoje jméno po vší Zemi!",
mi došlo, že tohle prostě nejsou náhody. 
...
A aby těch "náhod" nebylo málo - svíčku těsně před přijímáním Skřítkovi rozsvítil dnes jeho vedoucí. 
Tolik radosti a vděku.
...

PS: Markétko, sestřičky předaly - moc děkujeme za dáreček pro Marušku!