čtvrtek 23. února 2017

...ještě jednou leden


Nestíhám vkládat jednotlivé příspěvky. Tak rychle takový lednový mišmaš.
V hlavě by toho bylo hodně, s čím bych se chtěla podělit. Tak snad časem.
 Už jsme si s Marunkou  zajeli jakštakš nějaký režim. Dopoledne když chvíli spinká, tak s malou Skřítkovou stihneme uvařit, než dorazí Skřítek ze školy a tatínek z práce na oběd. Pak rychle poklidit. Ven. A pak zase kolotoč kolem žrádla a prádla:-D. Ale zvládla jsem ušít tři košíčky pro Verunku k narozeninám, což byl úplný zázrak. (Helenko, na polštářek pořád myslím! Bude:)!
Nestíhám dokonce ani nakukovat na mé oblíbené blogy. Alespoň nemám výčitky, že nic nestíhám... Když pak vidím, kolik toho ostatní stíhají vytvořit (i při stejném a vyšším počtu dětí :-D). Ale trochu se mi stýská. Doufám, že si ten čas časem nějak líp sedne a já stihnu zase nakukovat.
Rozháčkovaná deka pro Marunku od loňského jara stále čeká...
Skřítek také donesl krásně vysvědčení - s vyznamenáním. Teta Evička a strejda Honzík ho vyvezli na stěnu, tak konečně vyzkoušel podsedák, který dostal od Ježíška.
A akcí měsíce byl myslivecký ples, na který jsem se těšila. Hlavně na ty moje holky!
Počítala jsem s tím, že nás Marunka nechá plesat maximálně hodinu. Ale krásně to s babičkou zvládly a my s tátou mohli domů až po půlnoci.

Mářa 3. měsíce
Často a nahlas se směje. Chce se pořád nosit a chovat.
Šátek se jí už tolik nezamlouvá, ale má smůlu. Občas musíme trénovat na jarní výlety.
Usne jen v houpačce nebo venku v kočárku. Ale kočárek nesmí dlouho stát, to se pak křikem dožaduje jízdy. Zkoumá si ručičky, hraje si s nimi. Ráda si hraje pod hrazdičkou.
Má ráda kontrastní černobílé hračky - pískací polštářek od Petrušky, knížku zvířátek od Verunky, stejně tak jí baví naše černobílé polštáře v obýváku. Nádherně pase koně.
Už od druhého měsíce. Koupe se v kýblu. Zkoumá při tom nožky.
Přes den usíná a spí nepravidelně. V noci se kojí ve spánku.
Konečně přestalo bolení bříška. Asi je to opravdu tak, jak říkala moje PA.
Že některá miminka celý první tři měsíce propláčou, ať jíte co jíte...
U Aničky to bylo úplně stejné. Žádné kapičky nepomáhaly,
ani litry fenyklového čaje, který jsem pila.

středa 22. února 2017

...zpětně


Leden.
Užívali jsme sněhu. Dokud byl, tak každodenně.
Zima, jak má být. Dokonce jsme vytáhli po letech i brusle.
Ty jsme bohužel stihli jen jeden den, pak začalo tát.
Střihli jsme si s tátou myslivecký ples. 
Běžkovali jsme po zahradě.
Šumavu jsme odložili.
Na rok příští.

neděle 29. ledna 2017

...♥

To je Vám taková krása.
Stoprocentní naplněnost. 
Trojnásobně. Života Dar.
Co je víc?

sobota 28. ledna 2017

...první jarní

Obýváku kousek. Koutek čtecí. Můj a Martinův oblíbený.
Křesílka jsme si nadělili k předloňským Vánocům a byla to ta nejlepší investice.
Halabala je nadčasový. Kochám se každý den. Děti lákají područky k různým prolézačkám.
Vždycky je upozorňujeme, že musí dávat pozor. Že máme s tatínkem ty křesla na důchod! :)

I když je pořád ještě leden. A do jara je hodně daleko...
Dostala jsem první tulipány!  Radost mi udělaly tak velkou, 
že jsem díky nim krásně uklidila celý obývák. 
Pár minut to vydrželo. 

A ještě jeden aktuálně oblíbený koutek. Přebalovací.

čtvrtek 19. ledna 2017

...střípky doksanské



Nedělní. Doksanské.
Chtěla jsem všechny do černobíla.
Ale nakonec vkládám tak jak bylo.
Protože Doksany jsou moje místo srdeční. S neuvěřitelným geniem loci.
Ale také rok od roku víc chátrající. Mám ráda tu jejich oprýskanost. 
Ale už se o ně začínám opravdu trochu bát.
Kolik toho asi ještě vydrží...